Queen Bastet * CZ - Abyssinian Cattery

Co o ABY píší jinde

Planeta zvířat

Historie kočičího rodu - ABY

 

     Skutečný původ předchůdkyň dnešní habešské kočky lze jen těžko vysledovat. V dostupné literatuře se uvádí, že tato kočka je přímým potomkem africké kočky plavé (Felis Libyca), s níž ji spojuje starý Egypt. Prý i mnohá zachovaná vyobrazení a sošky koček, především z období faraóna Ramsese II., se v řadě znaků dnešním habešankám nápadně podobají. Jsou tedy habešské kočky potomky již vymřelého egyptského plemene?

 

     Co se ví jistě je, že první habešskou kočku dovezl již v roce 1868 své ženě do Velké Británie Sir Robert Napier přímo z Habeše, dnešní Etiopie. Jmenovala se Zula a byla vystavena v roce 1871 na výstavě v Crystal Palace v Londýně. Tady stopa však končí. Neexistuje žádné doložené spojení mezi touto kočkou a novým plemenem. Kočky s habešskou kresbou byly nejprve nazývány zaječí, králičí, žemlové, cunny nebo britské s tikingem. To jim vydrželo po mnoho let. Jako plemeno byly habešanky ve Velké Británii uznány v roce 1882, jejich standard poprvé publikován v roce 1889.

     Přestože nelze pochybovat o tom, že chov habešanek má své kořeny ve Velké Británii, nabízí se otázka, odkud přišly první kočky s tikingem. V současné době se na severu Afriky toto zbarvení téměř nevyskytuje. Neobvyklá koncentrace habešské kresby v běžné populaci koček byla zjištěna v Singapuru, Bankoku, Honkongu, Macau i na severovýchodě Thajska. Z toho genetikové vyvozují závěr, že kolébkou všech koček s tikingem je jednoznačně Dálný východ.

 

Ustálení plemene

     Do Spojených států byly první habešské kočky dovezeny z Velké Británie v roce 1908 a poté předvedeny na výstavě v Bostonu. Šlo prý o kocoura jménem Aluminium II. a kočku Salt, což naznačuje, že byli stříbřití. Americkou veřejnost asi nezaujali. Ten správný čas začal pro habešanky ve Státech až po roce 1935, kdy se po importovaných rodičích narodila první habešská kočka v USA. Dostala jméno Addis Ababa a nastartovala nadšený obdiv americké chovatelské veřejnosti k tomuto plemeni. A ten trvá dodnes.

     Ve Velké Británii se během druhé světové války habešanky téměř vytratily. Válečné útrapy a hlad chovatelství nepřál. V roce 1947 žily jen čtyři kočky registrované v organizaci GCCF. V 60. a 70. letech minulého století přišla na toto plemeno další rána v podobě virové leukémie koček (FeLV), která ho téměř zlikvidovala. Dnes jsou habešské kočky ve svém fenotypu plně ustálené. I přes dohady o dřívějším křížení jsou tyto kočky považovány chovatelskými organizacemi za přírodní plemeno a další křížení s jinými kočkami není žádoucí.

 

Habešanky u nás

     Jako první u nás popisuje habešské kočky ve své publikaci "Máte doma kočku" z roku 1969 milovník koček a šachový teoretik Miroslav Soukup. První fotografie těchto koček byly zvídavým čtenářům představeny Karlem Trojanem v knize "Niečo o mačkách" (1972).

     Chov habešských koček v České republice je díky plemenné knize koček zmapován velmi podrobně a přesně. Prvním dovezeným zvířetem do ČSSR s číslem plemenné knihy 1/81/HA byl Paulchen v. Udindare, divoce zbarvený kocourek ze západoněmeckého chovu. Paní Jana Knýová z Prahy měla tehdy šťastnou ruku. Tento kocourek, všeobecně známý jako Pavlíček, již jako mladý zvítězil na výstavách Praha’81, Ostrava’81 i Brno’81, rychle získal tituly Champion a Interchampion, mnohokrát obdržel ocenění "nejlepší v plemeni", stal se vítězem mnoha národních i mezinárodních výstav u nás i v zahraničí. Patřil dlouhá léta k absolutní špičce habešských kocourů ve FIFe. Jako první zvíře u nás získal tzv. "double", tituly Evropský champion a Evropský premior.

     Tento zakladatel chovu habešských koček u nás se dočkal první nevěsty na konci roku 1982. IC Selkhet’s Sakkara, taktéž divoce zbarvená, se stala 20. ledna 1983 matkou prvního vrhu habešských koťat v ČSSR. Na tu dobu asi kvalitních.

 

K nejvyšším metám

     Rozvoj každého nového plemene je závislý na líbivosti, chovatelském zájmu, propagaci, ale hlavně na dosažitelnosti dalšího "chovného materiálu". Tím, že dovoz byl v té době možný pouze z chovatelsky vyspělých států, byl finančně velmi náročný. Proto do poloviny osmdesátých let bylo odchovaných koťat jako šafránu: 1983 – 5 koťat, 1984 – 5, 1986 – 2, 1987 – 6 koťat. Byla dovezena další zvířata – Erna vom Erlenpeter (Nechanická), Maurice v. Isseldeich (Knýová), Matali Adok (Davidová), Dolfus of Nazik (Marková). Nejen těmito zvířaty, ale i odchovy chovatelské stanice Rosa Glauca a jejich propagací na výstavách, získávalo plemeno na popularitě.

     Od roku 1990 se plemeno habešských koček v České republice začalo dynamicky rozvíjet. Postupně docházelo k dalším kvalitním dovozům, úspěšné propagaci na výstavách i zvýšenému počtu odchovaných koťat: 1991 – 21 koťat, 1992 – 19, 1993 – 13, 1995 – 27, 1996 – 11 koťat.

     Největší propagací daného plemene před chovatelskou veřejností jsou výstavní úspěchy. Vyvrcholením dlouhodobé propagátorské práce habešským kočkám byl zisk titulu Světový vítěz pro finský import EP+EC Alex’s Amelie (ABY n) na Světové výstavě v Budapešti v roce 1997. Ocenění chovatelského snažení se paní Jana Knýová a její dcera Linda dočkaly na FIFe World Show Poznaň 1998: EC Isabeau Rosa Glauca (ABY a) získala titul Světové vítězky a jako bonus si své vítězství zopakovala i Alex’s Amelie. Co si v chovatelském životě přát více? Chovatelská stanice Rosa Glauca však v chovu habešských koček pokračuje, a možná s větší usilovností. Do dnešní doby odchovala desítky kvalitních koťat, která se pyšní nejvyššími výstavními i chovnými tituly.

 

Americká cesta

     První habešské kočky byly do USA dovezeny na začátku 20. století. Dnes je USA světovou velmocí i v chovu tohoto nádherného plemene. Je známo, že američtí chovatelé v minulých letech intenzivně usilovali o tak zvané "čisté šlechtění". Cat Fancier’s Association (CFA) uznávala po mnoho let pouze barvu ruddy (divokou) a chovatelé se snažili "odšlechtit" nežádoucí barvy. Asi i proto vyšlechtili ty divoké v dokonalé barvě i typu. Červené habešanky byly uznány v roce 1964, modré o dvacet let později a fawn teprve nedávno, v roce 1989.

     Tyto moderní typy habešských koček postupně dobývají Evropu a je jen dobře, že přicházejí i do našich chovů. Chovatelská stanice Rosa Glauca importovala před pár lety z CFA divoce zbarveného kocoura EC Diva´s Paulchen a kočku GC Diva’s Money Is For Nothing, později i z německých chovů "aus Abusir" či "Amonasro" .

     V současné době se chovu habešských koček věnuje jen několik chovatelů – manželé Hnátovi (Jizerka), Pfeiferová (Soniso Bohemia), Klimszová (Happy Eyes). Všechny tyto chovatelské stanice habešských koček jsou postaveny na dlouhodobě kvalitním chovu "Rosa Glauca". Jen "Laurie Lee" Jana Mrkvici jde vlastní cestou a pokračuje v načaté chovatelské práci dánské chovatelské stanice Jargeau.

Zdroj : www.PLANETAZVIRAT.cz - září 2008

 

 
© JaDr 2008 admin