Queen Bastet * CZ - Abyssinian Cattery

Co o ABY píší jinde

Planeta zvířat - Historie Habešanky v Česku

 Habešská, nubijská či etiopská

Je to plemeno vyšlechtěné člověkem, ale s bohatou historií.

 

 

Mýty a pověry

Prý první habešskou kočku dovezl své ženě již v roce 1868 do Velké Británie Sir Robert Napier přímo z Habeše, dnešní Etiopie. Jmenovala se Zula a byla vystavena v roce 1871 na výstavě v Crystal Palace v Londýně. Jako plemeno byly habešanky ve Velké Británii uznány v roce 1882. Mnozí předpokládají, že právě Zula byla prabábou všem habešským kočkám.
V dostupné literatuře se uvádí, že tato kočka je přímým potomkem africké kočky plavé (Felis Libyca). Prý i mnohá zachovaná vyobrazení a sošky koček starého Egypta, především z období faraóna Ramsese II., se v řadě znaků dnešním habešankám nápadně podobají. Jsou tedy habešské kočky potomky již vymřelého egyptského plemene? Kdo ví.
Přestože nelze pochybovat o tom, že chov habešanek má své kořeny ve Velké Británii, nabízí se otázka, odkud přišly první kočky s tikingem. V současné době se na severu Afriky toto zbarvení téměř nevyskytuje. Neobvyklá koncentrace habešské kresby v běžné populaci koček byla zjištěna v Singapuru, Bankoku, Honkongu, Macau i na severovýchodě Thajska. Z toho genetikové vyvozují závěr, že kolébkou všech koček s tikingem je jednoznačně Dálný východ.

Jen podle fotografií

Miroslav Soukup v publikaci „Máte doma kočku“ z roku 1969 popisuje habešskou kočku takto: „Barva hnědočervená, čárkovaná černou a tmavohnědou. Na každém chlupu dvojitý nebo trojitý barevný kroužek je lepší než jen jediný. Skvrny nebo tygrování jsou chybou. Tmavá čára přes páteř neškodí, je-li jinak bezvadná. Vnitřní strana nohou a břicha musí být jednobarevná, dobře sladěná s hlavní barvou, nejlépe hnědě oranžová. Žádné skvrny nebo pruhy na hlavě, obličeji, hrudi a ocasu se u této rasy nemají vyskytovat. Tělo musí být štíhlé, nevelkého vzrůstu a ne těžkopádné. Dlouhá špičatá hlava, uši velké, špičaté, u kořene široce otevřené. Velké, výrazné, lesklé oči, barvy zelené, žluté nebo topasové. Ocas dosti dlouhý a špičatý. Nohy malé s černými prsty. Tato barva musí na zadních tlapkách pokračovat vzhůru po celé noze. Srst krátká, jemná a hustá.“ Takovou kočku bylo v té době těžké jenom si představit, natož ji někde u nás vidět.
První habešanky byly zvídavým čtenářům představeny Karlem Trojanem v knize „Niečo o mačkách“ (1979): „ ... habešská mačka normálnej farby (číslo 23) má zaujímavé sfarbenie, ktoré zoológovia nazývajú aguti – prírodné. Červená nubijka (číslo 23a) má namiesto hnedej základnú farbu medenú ...“. Mnozí z nás jsme si mohli poprvé prohlédnout habešskou kočku alespoň na fotografii.
Ti šťastnější, kteří mohli alespoň občas vycestovat do „kapitalistické ciziny“, je mohli (i když pouze zřídka) spatřit na výstavách. V katalogu výstavy „Schau der schönsten Katzen Europas“, Mnichov 1975 se dalo těch „normal“ napočítat téměř deset, ve zbarvení „rot“ pět. Byly to kočky německé, dánské a nizozemské.
 

První byl „Pavlíček"

Chov habešských koček v České republice je díky plemenné knize koček zmapován velmi podrobně a přesně. Prvním dovezeným zvířetem tohoto plemene do ČSSR s číslem plemenné knihy 1/81/HA byl Paulchen v. Udindare, divoce zbarvený kocourek ze západoněmeckého chovu. Paní Jana Knýová z Prahy měla tehdy šťastnou ruku. Dovezla kvalitu. Tento kocourek již jako mladý zvítězil na výstavách NVUK Praha ´81, NVUK Ostrava ´81 i MVUK Brno ´81, rychle získal tituly champion i interchampion, mnohokrát obdržel ocenění RS (nejlepší v plemeni), stal se vítězem mnoha národních i mezinárodních výstav u nás i v zahraničí. Patřil dlouhá léta k absolutní špičce habešských kocourů ve FIFe. Jako první kočka u nás získal tzv. „double“, tituly Evropský champion a Evropský premior.
Tento zakladatel chovu habešských koček u nás se dočkal první nevěsty na konci roku 1982. IC Selkhet’s Sakkara, taktéž divoce zbarvená, se stala 20. ledna 1983 matkou prvního vrhu habešských koťat v ČSSR. Na tu dobu asi kvalitních. Již na MVUK Ostrava’83 získal Pinus Rosa Glauca BIS 6-10 měs. (majitelka mezinárodní posuzovatelka Dagmar Winklerová, Ostrava), na MVUK Brno’83 obdržela CAC i RS Pavonia Rosa Glauca (majitelka mezinárodní posuzovatelka Berta Němcová, Blansko). I další koťata byla úspěšná. To byl ten úplný začátek.

Neobvyklé barvy

Habešské zbarvení vyvolává dominantní alela Ta (abyssinian). To se zejména vyznačuje tmavší hřbetní linií a určitou jednobarevností vnější plochy srsti, přičemž je každý chlup výrazně zbarven zonálně. Habešské zbarvení se řadí mezi zbarvení s kresbou (ticked tabby). Nejen FIFe uznává u tohoto plemene čtyři základní barvy:
- divoce zbarvená (ruddy) - ABY n – má teple rezavohnědou barvu s výrazným černým tikingem na těle i končetinách. Podél páteře se táhne tmavé stínování (úhoří pruh), které pokračuje po celém ocase a je zakončeno černou špičkou. Spodní strana těla, hruď a vnitřní strana končetin je zbarvena tmavě meruňkově bez jakéhokoli tikingu a proužků, náhrdelníků nebo kresby. Bílá barva je povolena nad pysky, kolem nozder a na bradě.
- červenohnědá (sorrel) – ABY o – se pyšní zářivě teplou měděnou červenou barvou s čokoládově hnědým tikingem. Základní barva je tmavě meruňková. Tato červená nebo červenohnědá barva nemá žádnou spojitost s červenou barvou vázanou na pohlaví. Je způsobena recesivní alelou bl (light brown) z lokusu B. Recesivní homozygot Bl Bl je červenohnědý až měděně červený (non-sex linked red, sorrel, cinamon).
- modrá (blau) – ABY a – má srst v barvě teple pískové s tmavým, ocelově modrošedým tikingem. Špičky uší a ocasu jsou tmavě ocelově modré. Toto elegantní zbarvení vzniká z divokého působením modrého ředění.
- plavá (beige fawn) – ABY p – je charakteristická matně béžovou barvou s teple krémovým tikingem a světle krémovou základní barvou. Chov této barevné variety není vůbec jednoduchý. Výběr chovných jedinců je velmi omezený, protože výsledná barva je tvořena kombinací dvou recesivních genů – bl bl d d.
Na svém generálním zasedání v Oslu v roce 1983 uznala FIFe i stříbřité variety těchto základních barev. Chov těchto habešanek je velice komplikovaný. Možná i proto se u nás zatím nechovají.

K nejvyšším metám

Rozvoj každého nového plemene je závislý na líbivosti, chovatelském zájmu, propagaci, ale hlavně na dosažitelnosti dalšího „chovného materiálu“. Tím, že dovoz byl v té době možný pouze z chovatelsky vyspělých států, byl finančně velmi náročný. Proto do poloviny osmdesátých let bylo odchovaných koťat jako šafránu: 1983 – 5 koťat, 1984 – 5, 1986 – 2, 1987 – 6 koťat. Byla dovezena další zvířata. Nejen těmito zvířaty, ale i odchovy chovatelské stanice Rosa Glauca a jejich propagací na výstavách získávalo plemeno na popularitě.
Od roku 1990 se plemeno habešských koček v České republice začalo dynamicky rozvíjet. V seznamu krycích kocourů (Informační zpravodaj SCHK 1991), byli uvedeni již čtyři. Postupně docházelo k dalším kvalitním dovozům, úspěšné propagaci na výstavách i zvýšenému počtu odchovaných koťat: 1991 – 21 koťat, 1992 – 19, 1993 – 13, 1995 – 27, 1996 – 11 koťat. Největší propagací daného plemene před chovatelskou veřejností jsou výstavní úspěchy. Vyvrcholením dlouhodobé propagátorské práce habešským kočkám byl zisk titulu Světový vítěz pro finský import EP+EC Alex’s Amelie (ABY n) na Světové výstavě v Budapešti v roce 1997. Ocenění chovatelského snažení se paní Jana Knýová a její dcera Linda dočkaly na FIFe World Show Poznaň 1998: EC Isabeau Rosa Glauca (ABY a) získala titul Světové vítězky a jako bonus si své vítězství zopakovala i Alex’s Amelie. Co si v chovatelském životě přát více? Chovatelská stanice Rosa Glauca v chovu habešských koček pokračuje. Do dnešní doby odchovala desítky kvalitních koťat, která se pyšní nejvyššími výstavními i chovnými tituly.
V současné době se systematickému chovu habešských koček v České republice aktivně věnuje jen několik chovatelů. Největších výstavních úspěchů dosahuje Jan Mrkvica a jeho „Laurie Lee“, která pokračuje v načaté chovatelské práci dánské chovatelské stanice Jargeau.
Všem těmto chovatelům přejeme krásná koťata.

Zdroj : www.PLANETAZVIRAT.cz - únor 2008

 

 
© JaDr 2008 admin