Queen Bastet * CZ - Abyssinian Cattery

Co o ABY píší jinde

Úvodník časopisu Naše kočky

Chovatelství je řehole

     Česká felinologie si na začátku letošního roku připomíná významné výročí. Je to 45 let od založení první chovatelské organizace v tehdejším Československu. V listopadu1966 uspořádal ČSCHDZ (Český svaz chovatelů drobného zvířectva) v areálu Parku kultury a oddechu v Praze (dnes Výstaviště) celosvazovou výstavu drobného zvířectva, králíků, holubů, hrabavé a vodní drůbeže a exotického ptactva. Její součástí byla i první výstava koček s účastí vystavovatelů z NDR. Obrovský zájem o kočky a jejich úspěšná veřejná prezentace nastartovaly další kroky. V lednu 1967 byla založená specializovaná základní organizace chovatelů koček v Praze, v březnu v Brně a poté ještě v Litvínově. Následující rok, přesně 12.8.1968, byla ustanovena Odborná komise chovatelů koček. V jejím čele stanul, téměř symbolicky, pan Josef Mourek z Prahy.

 

     První samostatná mezinárodní výstava ušlechtilých koček se konala v březnu 1969 v Praze Strašnicích. Bylo přihlášeno 116 zvířat z NSR, Rakouska, Francie a z celého Československa. Je zajímavé, že tehdy převažovala plemena krátkosrstá, nejvíce bylo vystaveno siamek. Mezinárodní posuzovatelé mohli udělovat i nejvyšší výstavní tituly, protože v listopadu 1968 bylo Československo prostřednictvím Českého svazu chovatelů přijato za řádného člena FIFe. Tomuto aktu předcházela dlouhodobá mravenčí práce na poli diplomatickém. O tu se staral především JUDr. Karel David, dloholetý předseda Ústřední odborné komise chovatelů koček při ČSCH. Rádi bychom vám, milí čtenáři, v některém z příštích čísel přinesli vzpomínky těch, kteří „byli při tom“.

     Jsem již také pamětník, do rozjetého vlaku jsem však naskočil „až“ v roce 1971. To jsem navštívil svoji první mezinárodní výstavu koček. Toto setkání s ušlechtilými kráskami se mi stalo osudným. Jejich kouzlu jsem zcela propadl. Po dlouhých letech aktivního chovatelství, po dlouhých letech hledání sama sebe, jsem se propracoval k jedné ženě (jistě poslední), jednomu synovi (již čtyřletému) a jedné kočce (nejhodnější a zlaté Goldie). 

     Proč o tom píši? Mám dlouholetého kamaráda Jana. Jan chová kočky, nádherné habešanky, v rozumném počtu. Náhoda tomu chtěla, že jsme se s Janem setkali a on zrovna řešil, kdo se mu na týden postará o jeho tři kočky a tříměsíční koťata. Bylo samozřejmé, že jsem mu nabídl pomoc. Vždyť byly doby, kdy jsem měl mnohem více koček i mnohem více koťat. A to se, stejně jako jízda na kole, nezapomíná! Po týdnu od našeho setkání jsem již k nám domů dovezl několik kočičích přenosek, záchodky, stelivo a kočičí pelechy. Stěhování předcházel generální úklid mého pokoje. Vše, co bylo v dosahu, v doskoku a v došplhání kočičí smečky muselo pryč. Už jsem se těšil na „kontaktní“ habešanky. Užili jsme si to všichni. Honzík byl z kočiček nadšený, mávátko používal o stošet, koťata mu skákala až na hlavu. Já měl pocit, že nedělám nic jiného, než krmím a čistím „hajzlíky“, žena vytírala každý den kočičí stelivo roznesené po celém bytě, Goldie po nás koukala vyčítavě, byla zapšklá a směrem ke „kočičímu pokoji“ vysílala zvukové signály: „Pchá, pchá.“

     Habešanky se hodí k lidem, kteří touží po aktivní kočce a ne po lenochovi, který se bude jen tak rozvalovat na gauči. Jsou zvědavé, akční a inteligentní. Nahromaděná energie jejich atletických tělíček potřebuje ventil. Pokud nemáte čas se věnovat celý den jejich zaměstnání, najdou si činnost samy. To mi denně předváděla ta demoliční četa. Rozsypané granule, popadané katalogy z výstav z vyšších pater knihovny, rozcupované suché květy přichystané k focení, podestýlka po celém pokoji... Týdenní „vzpomínku“ na chovatelsky aktivní období svého života jsme všichni přežili ve zdraví. Habešanky znuděně zívající, já poněkud vyčerpaný. Raději zůstanu u jedné ženy, jednoho syna a jedné kočky.

     Uplynulo 45 let od založení organizovaného chovatelství ušlechtilých koček u nás. Za tu dlouhou dobu prošlo českou felinologií mnoho osobností, mnoho špičkových chovatelů. O mnohých jsme již psali, další vám jistě časem představíme.

      Každý ví, že úspěch v lidském snažení je podložen mnohaletou praxí, zkušenostmi, vytrvalým úsilím. Rychlokvašky zazáří a brzy zhasnou. V chovatelství to snad platí dvojnásob. To vyžaduje každodenní péči, nepřetržitou zodpovědnost za živé tvory, probdělé noci u porodů a nemocných zvířat, roky bez dovolených a nemalé finanční dotace. Aktivní chovatelství je řehole.

     Mnoho chovatelských úspěchů i rodinnou pohodu s jednou kočkou vám přeje

Zdeněk Gorgoň


Zdroj: Časopis Naše kočky 2-2012

 

 

 
© JaDr 2008 admin