Queen Bastet * CZ - Abyssinian Cattery

Co o ABY píší jinde

Web měsíčník - Moje kočka

Habešská kočka

Historie

Habešská kočka patří ke krátkosrstým kočkám. Jedná se bezpochyby o přírodní plemeno, jedno z nejstarších známých. Vznik její současné podoby je však kupodivu zahalen tajemstvím. V roce 1868 byla přivezena z Etiopie do Velké Británie kočka jménem Zula. Dnešní podoba habešské kočky vznikla buď náhodně při páření tohoto plemene s obyčejnými domácími mourovatými kočkami či jako výsledek snah chovatelů vytvořit kočku podobnou těm, jejichž podoba je známa ze staroegyptských památek. Jedna z teorií také připouští možnost vzniku současné habešské kočky pářením s menšími divokými kočkami pocházející z Anglie (Fexix silvestris a Felix grampia).

Někteří chovatelé předpokládají, že již Římané přivezli předky těchto koček, původem z Egypta, do Británie, a tím se vlohy pro charakteristické zbarvení habešských koček dostaly do původní domácí populace.

První záznamy o chovu habešských koček pocházejí z roku 1896. Do roku 1905 bylo evidováno 12 záznamů, z kterých 6 z registrovaných zvířat mělo některého z rodičů neznámého. Až v roce 1929 existoval dostatečný počet jedinců na to, aby se mohl založit první Abyssinian Cat Club a mohl se sestavit první standard.

Dvě světové války napáchali značné škody na chovu všech plemen a chov habešských koček nebyl v žádném případě výjimkou, spíše naopak. Už po první světové válce byla chovatelská základna zničena, po druhé světové válce žilo už jen několik chovných jedinců a chovatelé se začali obávat případného vymizení posledních zástupců tohoto plemene. Opravdový zájem o habešské kočky přišel v 50. letech 20. století, kdy se začaly stávat oblíbenými domácími mazlíčky.

V 70. letech 20. století utrpěl velké rány chov habešských koček ve Spojených státech amerických. Zmenšující se počet chovných zvířat způsobil výskyt rozlišných genetických nemocí a postižení, např. postižení obličeje, ale i postižení zubů a dásní. Proto nakonec organizace CFA (The Cat Fanciers' Association, Inc.) z obavy o přežití chovných zvířat povolila křížení s cizí krví, aby tak zachránila plemeno před vyhubením. Dnes už jsou na tom habešské kočky několikanásobně lépe a jejich chov se rozšířil téměř do celého světa. Je dnes také přísně zakázáno křížení s jinými, i příbuznými plemeny (např. s příbuznou somálskou kočkou).

Standard

Ať už je původ habeššské kočky jakýkoliv, dal vzniknout nádhernému kočičímu stvoření, které musí okouzlit každého.

Habešské kočky jsou charakteristické především nezaměnitelným zbarvením srsti. Charakteristickým znakem je jejich kresba, tzv. tiking. Tato kresba spočívá ve zvláštním zbarvení chlupů a prvně byla definována v chovatelských kruzích zajíců. Každý chlup obsahuje dva až tři proužky. Světlé proužky se střídají s tmavými a dávají kočce její typický přírodní vzhled. Je to zjevné především při tradičních barvách sorrel a divokým zbarvením (barva podobná barvě divokého králíka, též aguti ).Existuje řada variet, z nichž některé jsou vystavovány jako samostatná plemena.

Habešské kočky jsou středně velké, temperamentní a mrštné kočky. Mají dlouhé, štíhlé končetiny s oválnými tlapkami. Chvost je u zdravé kočky dlouhý, široký v místě kde vyrůstá, zběhající se do špičky. Měl by ladit s tělem kočky. Jejich nos je rovný a středně dlouhý. Přechod od čela na čumák je naznačen slabě. Mají poměrně velké uši, postavené vzhůru, s širokým základem a zakulacenými konci a „šošolkou“ chlupů. Mají dlouhý, u kořene silný a ke špičce se zužující ocas. Kulatá hlava  nese velké, daleko od sebe posazené uši a dlouhý krk. Výrazné a krásné oči mandlového tvaru můžou mít jantarovo-žlutou, zelenou nebo oříškovou barvu. Uznaná zabervení srsti jsou hnědočerná, modrá, čokoládová, stříbrná, lila, žlutohnědá, červená, krémová, občas, ale velmi vzácně se může několik barev střídat., např. stříbřitě modrá . Bílá barva se toleruje jen na bradě a nozdrách. Dosahuje hmotnosti 4 - 7,5 kg.

Povaha

Toto plemeno je temperamentní, činorodé, zvědavé a hravé. Kočky z tohoto plemene jsou sebevědomé, nesmírně aktivní a neúnavně běhají, skáčou a šplhají. Jejich šplhací vášeň by měla být dostatečně uspokojena různými odpočívadli či různými jinými vysokými atrakcemi určené pro kočky. Jinak si kočka najde náhradu, ktorou bude nevyhnutelně nábytek, záclony, lampy a podobně. Od rána do večera zaměstnaní lidé by si měli uvědomit, že aktivní, nudící se habešské kočky si začnou vyžadovat velkou pozornost, protože nejsou rádi sami, ale naopak - vyhledávají společnost. Jsou to kočky nehlučné, které velice potěší nějaký tělesný kontakt. Jsou velmi inteligentní. Někteří jedinci tohoto elegantního plemena se snadno naučí otevřít dveře, aportovat menší předměty a rádi se učí různým kouskům. Tomuto plemenu také většinově nevadí cestování.

Péče

Srst této aktivní kočky nevyžaduje velkou starostlivost. Stačí ji přečesat kefou jednou za týden. Někteří chovatelé vyčesávají kočky kefou s krátkými štětinami, jiní dávají přednost hřebenu s jemnými zuby, případně hladí srst vlhkými rukami v proti směru růstu a poté ji uhladí ve směru růstu. Tím odpadnou odumřelé chlupy.

Podceňovat by se v žádném případě neměla návštěva veterináře, zvlášť kvůli kočičím zubům a dásním, protože jsou habešské kočky náchylné na záněty a tvoří se u nich často zubní kámen.

 

Zuzana Šmejkalová

Zdroj : http://www.moje-kocka.cz/

 

 
© JaDr 2008 admin